Rok 1941, 1. září, den dvaadvacátých narozenin Jiřího Ortena. Mladý básník se potácí ve vězení čtyř stěn posledního pokoje svého života. Násilně odříznutý od světa, odložený jako použitá rekvizita. Nepřišel balíček? Nikdo nepíše? Nikdo. Jedinými společníky jsou mu vlastní výplody: dvojice poněkud otravných sloužících, hlasy jeho svědomí, andělé i mučitelé zároveň. Dva podivní Mefistové se starají o svého Fausta, věčně nespokojeného básníka, hledajícího dokonalost slova. Život tam venku je mu uzavřen a tak se stává Stvořitelem vlastního malého světa básní. Přesto se mu stále nedaří „zapojit dráty do sebe bez ochranného zabalení do žvástu”. Je na sebe přísný, v tvorbě touží po absolutní čistotě. Ví, že na to musí přijít rychle, protože co dnes nedokončí, nedokončí už nikdy. Cítí to s jistotou starého mudrce, kterým navzdory svému mládí je. Je dítětem i prorokem zároveň, předčasně zestárlý utrpením, které je mu určeno. Času má básník málo, a přece ho je stále přespříliš. Minuty samoty se vlečou, zatímco život za okny nezadržitelně ubíhá. Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán. Nelze se ubránit touze po zahradě dětství, po matčině náruči, po ztraceném Ráji minulosti.

Byla učiněna opatření
abych zemřel mlád ale moudrost dej mi
ó pane již teď neboť nejsem celý.

AUTOŘI: Kristýna Nebeská a Maxim Bitto
REŽIE: Kristýna Nebeská a Maxim Bitto
HUDBA: Aid kid
VÝPRAVA: Anna Gumboldt
PRODUKCE: Anna Křepínská
ÚČINKUJÍ: Samuel Toman, Kryštof Kutílek, Sára Černochová